Rituál prvního zakuřování dýmky

Po dlouhém uvažování se podařilo vybrat první dýmku. Je krásná, padnoucí  skvěle  do ruky i do úst, tak tedy nastal čas si z ní konečně poprvé zakouřit.

Kolem tzv. zakuřování dýmek koluje řada pověr. Většina z nich se naprosto míjí účinkem – např. vymazat hlavičku dýmky medem nebo do ní nalít vysokoprocentní alkohol – whisky atp. Při doutnání tabáku se vytváří na stěnách a dnu hlavičky postupně uhlíková vrstva,  která chrání její dřevo spolehlivě před dalším propalováním, ale také pohlcuje i neustále se tvořící kondenzát. Děje se tak při teplotě okolo osmi set stupňů. S úspěchem se to nedá obejít ani urychlit. Ale při kontaktu spalovaného tabáku s vrstvou medu vznikne jakási krusta, která se nemusí spojit se dřevem, navíc může i odpadnout a dýmka přijde vniveč. Je zajímavé, že k této zvláštní praktice ve své době přispěla i svými doporučeními věhlasná firma  Dunhill. 

Nebezpečí výplachu alkoholem  spočívá v tom, že se zvyšuje hořlavost dřeva a dýmka může vzplanout. Proto n a tyto  „recepty“ raději zapomeneme.

Při zakuřování nejprve do hlavičky dýmky nacpáváme tabák, který nám vyhovuje. Někdo ji plní napoprvé z poloviny, druhý ze tří čtvrtin, nic se ale nestane, dostane-li hned napoprvé plnou porci,  aby se rovnoměrně vypalovala.  Tabák pěchujeme zvolna – nejspodnější vrstvu vlastně jen položíme, potom palcem zvyšujeme tlak a až poslední vrstvu pořádně přitlačíme.

Dýmka musí mít tah – pokud se ho nedostává, je tabák příliš udusaný a celý proces  je nejlépe zopakovat. V tomto případě  platí,  že méně je více.

Po správném nacpání zapálíme tabák, několikrát řádně potáhneme, aby se rozhořel. Běžně se stane, že brzy vyhasne. Není to nic neobvyklého – v tomto případě popel upravíme dusátkem a opět v klidu zapálíme.

Takto dokola opakujeme rutuál zapalování, udusávání a bafání. Dáváme pozor, aby se hlavička příliš nerozpálila, takže ji co chvíli zkusmo  vezmeme do ruky. Když se nedá udržet, na čas ji odložíme, než se  tzv. vzpamatuje.

Nutno ještě uvést, že dýmka při premiéře většinou zrovna nechutná – ale nemá smysl  se kvůli tomu zlobit, musíme se s touto skutečností smířit. Než se všechno v dýmce náležitě „usadí“, musíme počítat s nakyslou nebo štiplavou pachutí. Potom se však požitek pořád vylepšuje a už po týdnu, desetí dnech si lze dýmku vychutnat – pokud ovšem dodržujeme rozumné pravidlo jednou denně a dost.

Ale i poté se jí věnujeme s náležitou pozorností.