Doutníky a něco z historie, hlavně evropské

Převážná většina produkce vlhkých doutníků pochází z karibské oblasti a indonézie, kde jsou nejideálnější podmínky pro pěstování tabáku. Pro výrobu doutníků všeobecně jsou nejdůležitější tabáky vesměs pocházející z tropického a subtropického pásma. Jsou to exotické tabáky z Kuby, Dominikánské republiky, Kolumbie, Hondurasu, Haiti, Mexika, Brazílie, Sumatry a Jávy.

Prapředkem doutníku dávno před jeho zavedením a rozšířením tak, jak jej známe v moderní době, bylo zřejmě vdechování aromatického kouře z tabákových listů původními obyvateli amerického kontinentu, jak se s nimi setkali Kolumbovi námořníci. V té době bylo „kouření“ svinutých listů tabáku v Evropě zcela neznámé. Na tento kontinent se díky těmto mořeplavcům dostal tabák v roce 1519 a nikoho v té době ani ve snu nenapadlo, že jejich vášeň se stane zárodkem budoucího obrovského průmyslového odvětví, zaměstnávajícího ve stovkách tabákových továren ve většině zemí světa miliony lidí. Zemí bez tabákové výroby je ve světě jen několik. 

Na starý kontinent po suchých tabákových listech brzy přicestovala i samotná rostlina ta také její semena. Tabáková rostlina je nesmírně plodná, dává obvykle 50 až 200tisíc semen a dnes se pěstuje na podstatné části zeměkoule, ovšem v nejrůznější kvalitě a v mnoha odrůdách.

Nejdůležitějšími z nich jsou Burley, Virginia, Kentucky, Orient-Tabák  a  Jáva. Kromě prvního názvu ostatní prozrazují původní domovinu pěstování.
Burley  je základním materiálem pro míchání cigaretových směsí a dýmkového tabáku. Jeho domovem jsou plantáže v Kentucky a Tennessee na území USA, dnes je ovšem rozšířen i v jejich centrální části až do Kansasu. Pěstuje se i v Jižní Americe, Africe, Asii a částečně Evropě.

Odrůda Virginia pochází rovněž z USA, daří se jí v Severní Karolíně a Virginii, která samotná dnes reprezentuje největšího světového producenta tabáku. Pěstuje se také v Německu a kromě dýmkového tabáku je vhodná pro výrobu viržinských doutníků.

Kentucky je těžký černý tabák s patřičnou silou, vhodný pro výrobu žvýkacího tabáku.

Orient Tabák je doménou Středomoří, hlavně Turecka, Řecka, Bulharska a dalších balkánských  zemí včetně Rumunska. Je vhodný pro výrobu cigaret a řezaných tabáků.

Jáva je lehký voňavý tabák z indonéského ostrova téhož jména.

Největšími pěstiteli a exportéry tabáku jako suroviny jsou USA, následovány Brazílií.

Použití tabáku na výrobu doutníků se datuje někdy kolem roku 1541. Podnikavý Španěl Demetrio Pela založil na Kubě první primitivní výrobnu doutníků. V počátečním stadiu vývoje měla výroby doutníků manufakturní až živnostenský ráz. První doutníky se vyráběly v obrovském množství malých dílen, ke koncentraci jejich výroby v opravdových doutníkárnách docházelo postupně až během celého 19. století.

Po zřízení kubánské manufaktury se první skutečné továrny – doutníkárny – dočkala Evropa v roce 1720 – jiný Španěl ji pod jménem „La Corona“ založil v Seville. Zde se později zapracoval a naučil dělat dutníky Němec Heinrich Schlottmann,  který později založil první německou továrnu na doutníky v Hamburku. Před druhou světovou válkou se právě němečtí producenti svým výkonem zařadili na první místo ve světě.

Kouření doutníků se stávalo módní záležitostí, šířila jej hlavně studentská mládež, patřilo to tak říkajíc k tehdejšímu bontónu, a doutník začal vytlačovat do té doby velmi oblíbené šňupání tabáku.

Vedle Německa se v Evropě nachází ještě jeden producent, s nímž je nutno počítat. Je to jeho západní soused Nizozemsko, které se těší ve světě doutníkového dýmu dobré pověsti.Věhlasné holandské firmy  exportují své kvalitní doutníky do mnoha zemí světa a známe je i u nás.

Procházíme-li doutníkovou Evropou, nemůžeme  minout  Švýcarsko, protože jeho početné doutníkárny svou kvalitní nabídkou úspěšně konkurují zavedeným firmám v mnoha zemích. Z menších evropských zemí jsou svými  outníky pověstné další dvě – jedná se o přímořské Dánsko  a Belgii.

Za Kanálem v Anglii a Irsku také vůně doutníků nezmizela. Najdeme zde jednu zvláštnost ve srovnání s kontinentální Evropou – kde firmy produkující doutníky se v naprosté většině nezabývají výrobou cigaret. V Anglii mezi výrobci doutníků nacházíme světově proslulé firmy, které souběžně produkují nejen cigarety, ale i bohatý sortiment tabáků dýmkových, cigaretových, případně žvýkacích a sňupavých. Proslulá firma Alfred Dunhill, kterou najdeme na cigaretách i cigarill, které jsou jakýmsi doutníkovým potěrem, vyrábí také tabák a hraje význačnou i ve výrobě dýmek.

Všechny dosud zmíněné země patří ve výrobě doutníků k tomu zajímavějšímu, jde o první evropskou ligu. Není náhoda, že v těchto zemích neexistuje státní monopol, obhospodařující tabákovou výrobu. Doutníky najdeme i v nabídce tabákových továren Rakouska, Itálie, Francie, Španělska a Portugalska nebo Švédska, ale protože jde o země, kde výrobcem je státní tabáková společnost, jednotlivé továrny jsou skryty v jakési anonymitě, bez náležité publicity.

Možná stojí ve výčtu evropských producentů doutníků za zmínku jedna zajímavost. Česká republika dnem svého vzniku 1. Ledna 1993 se stala zemí bez vlastní doutníkové produkce. Jediná doutníkárna, která zůstala v provozu od začátku šedesátých let, byla na východním Slovensku ve Smolníku. Tato v pohodě zásobovala kuřáky doutníků v bývalém Československu. Jsem tak zemí, kde slavná tradice výroby doutníků, zásobující svými výrobky podstatnou část tehdejšího padesátimilionového mocnářství, upadne do zapomnění.