Nejzákladnější rozdělení doutníků je na
doutníky suché a
doutníky vlhké. Ty prvně zmíněné mají vnitřní náplň z nařezaných tabákových listů ve tvaru proužků či vloček. Tyto kousky jsou baleny do vázacího listu a poté do krycího. U levnějších druhů se vázací list vynechává. U
vlhkých doutníků je náplň tvořena celými smotanými tabákovými listy, které jsou obaleny vázacím listem a na jejich povrchu vidíme krycí list.
Je nutné si říci důležitou skutečnost, že „
suchý“ doutník kromě indonéských tabáků se vyrábí i z materiálu brazilského a není tak choulostivý jako jeho „
vlhký“ kolega. Tabáky pro
suché doutníky se pěstují v klimatu obsahujícím asi dvanáctiprocentní vlhkost vzduchu.
Suché doutníky se z 90 procent vyrábí v Holandsku. Zbytek tabáku, který vyrostl na Jávě, Sumatře, Celebesu a jiných ostrovech, se zpracovává ve Velké Británii. Zapomenout
suchý doutník v odloženém saku, které se oblékneme až za rok, není žádné neštěstí, klidně si ho zapalte. Uděláte-li totéž s
doutníkem vlhkým, zbude vám v ruce suchý troud. Z toho plyne, že
vlhké doutníky vyžadují skladování v takovém prostření, v jakém vyrostl tabák, ze kterého jsou vyrobeny.
Nejkvalitnější doutníky z této skupiny se vyrábějí na Kubě a v okolí Karibiku, kde vlhkost ovzduší dosahuje až 75 procent. Obzvláště se cení hlavně
kubánské doutníky a
doutníky z Dominikánské republiky.
Někteří výrobci nabízí také speciální
doutníkové sety, v nichž představují nejluxusnější představitele svých jednotlivých řad. Takovéto sady doutníků jsou většinou naprosto jedinečné výběrem toho nejlepšího, co výrobce může svému zákazníkovi nabídnout. Sety jsou jedinečnou příležitostí vyzkoušet si, jaký doutník bude kuřákovi nejlépe sedět. Představují také skvělý dárek pro náruživé příznivce doutníků.
