
Dýmka jako indiánský rituál
Pro indiány nepředstavuje kouření dýmky v první řadě potěšení, ale stovky let starý rituál. Víte, kdy jej praktikovali? A čím své dýmky zdobili?
Tradice kouření dýmky
Kouření dýmky je dnes pro mnohé potěšení, pro indiány je to ale tradice, která trvá stovky let. Jedná se o určitou formou modlitby, obřadu. V životě indiánů hrály tedy dýmky a tabák samotný významnou roli. Indiáni věřili, že tabák vyrostl z hlavy Matky země a díky tomuto původu tlumí bolest hlavy a rozjasňuje mysl. Není tedy překvapením, že dýmka byla přítomna při všech důležitých událostech indiánů. Bez dýmek, často bohatě zdobených například pomocí orlích per, se pak neobešlo uzavírání žádného obchodu nebo smluv. A bohaté zdobení nebylo jen součástí dýmek samotných, ale také vaku, ve kterém byly zabaleny.
Jiný kmen, jiný mrav, jiná dýmka
Ne všichni indiáni ale využívali dýmky stejně nebo dokonce používali stejně vypadající dýmky. Ne všichni indiáni totiž vypadají jako ti, které znáte z filmových mayovek s Vinnetouem. Vzhled dýmek a stejně tak jejich použití se lišily kmen od kmene. Indiáni, kteří se primárně zaměřovali na zemědělství také pěstovali tabák v hojném množství a ten pak vyměňovali s dalšími kmeny. Do dýmek pěchovali nejen tabák samotný, ale také další rostliny, které vylepšily chuť a navíc zlevnily samotnou výrobu. Drahým tabákem tak mohli šetřit.
Prérijní indiáni si vytvářeli dýmky z hlíny, dřeva, kostí nebo parohů zvířat. Jako zdobení používali kůži zvířat, korálky, drápy nebo zuby. Speciální druh dýmek si některé kmeny zhotovovaly z červeného kamene, který symbolizoval krev jejich vlastního kmene. Na dlouhou troubel si pak vyryli obrázky zvířat, ozdobili výšivkami s národními motivy nebo orlími pery. Ne všechny kmeny ale vyráběly takto velké dýmky.
Například Irokézové si oblíbili menší velikost kamenných nebo hliněnných dýmek ve tvaru zvířat, ale na rozdíl od jiných jmenů, nebyly tak bohatě zdobeny. Nepřátelé indiánů mohli dýmku svých protivníků okusit i jinak než při kouření. Některé kuřácké pomůcky totiž byly vyrobeny z mosazi a indiáni mohli dýmky v případě potřeby použít jako tomahavk. Na jedné straně totiž měly dýmky hlavičku a na druhé ostrou sekeru.
Často kladené otázky o indiánském rituálu kouření dýmky
Proč měla orlí pera na dýmkách a vacích tak zásadní symbolický význam?
Orel zaujímal v duchovním světě indiánů výjimečné postavení, protože létal nejvýše ze všech tvorů a byl vnímán jako prostředník mezi lidmi a nadpřirozenými silami či Matkou zemí. Jeho pera proto nesloužila jen jako dekorace, ale jako nositel posvátné moci, který měl kouři a rituálu dodat větší sílu a důvěryhodnost. Právě proto se zdobení netýkalo jen samotné dýmky, ale i vaku, ve kterém se přenášela – celý komplet měl působit jako jednotný obřadní předmět, ne pouze jako kuřácká pomůcka.
Proč indiáni míchali do dýmek kromě tabáku i jiné rostliny?
Tabák nebyl u všech kmenů stejně dostupný a jeho pěstování vyžadovalo čas i vhodnou půdu, takže představoval poměrně cennou komoditu určenou i k výměnnému obchodu mezi kmeny. Přidáváním bylin a jiných rostlin do směsi si kuřáci mohli tabák šetřit, prodloužit jeho zásoby a zároveň upravit chuť kouře podle vlastní chuti nebo dostupnosti materiálu v daném regionu. Tato praxe tak měla zároveň ekonomický i chuťový důvod.
Jak mohla mít dýmka podobu tomahawku a k čemu taková kombinace sloužila?
Spojení dýmky se sekerou vznikalo tak, že hlavička na jedné straně troubele sloužila ke kouření, zatímco druhý konec byl vykován do podoby ostří. Takový předmět tak mohl plnit dvojí roli – při mírových jednáních posloužil jako obřadní dýmka, zatímco v případě konfliktu jako zbraň. Právě tato dvojznačnost odrážela, jak úzce byly u indiánů spojeny válka a diplomacie, kdy stejný předmět mohl symbolizovat jak nabídku míru, tak hrozbu.



