Jak se pozná, jestli je dýmka opravdu vzácná? Pro vás může mít takovou hodnotu i docela obyčejný kousek. Najde se ale pár exemplářů, které jsou vzácné celosvětově.
Vzácné a staré sběratelské dýmky
Ačkoliv si každý sběratel dýmek může pod pojmem nejvzácnější dýmka představit něco jiného, najde se ve světě pár exemplářů, o jejichž vzácnosti není pochyb. Patří mezi ně ty nejstarší kousky, které dýmkařští mistři vyrobili. Dnes těchto vzácných indiánských, tedy těch nejstarších dýme, příliš nenajdeme. Nejen kvůli tomu, že doba jejich vzniku už je dávno pryč, ale i kvůli „bílému muži“. Především španělští dobyvatelé a objevitelé Nového světa bojovali proti "pohanským zvykům" Indiánů a ničili bez milosti všechny předměty, které mohly připomínat nepravou a prostou víru. Před zničením se zachránily jen dýmky z ryzího zlata díky své vysoké hodnotě.
Jak vypadají nejvzácnější dýmky?
Původní indiánské dýmky na sobě mají nejčastěji vyobrazená zvířata, která právě odkazují na „pohanské zvyky a víru“. Indiáni své obrazy vyrývali na měkké červené kameny katlinitu nebo na tropická dřeva, která tvořila hlavičku dýmky.
Vzácné jsou také dýmky míru, které svou velikostí znatelně převyšují klasické dýmky. Tyto kalumety totiž mohou mít až metr. Indiánská kultura se projevila i v jejich vzhledu, kdy například šroubovitou troupel nahradilo topůrko indiánského tomahavku.
Často kladené otázky o vzácných dýmkách
Proč přežily ničení španělských dobyvatelů právě dýmky ze zlata, když ostatní obřadní předměty byly zničeny?
Zlato mělo pro dobyvatele okamžitou tržní a mocenskou hodnotu jako drahý kov, takže i předmět spojený s ‚‚pohanským‘‘ obřadem byl přetaven nebo uchován jako kořist, místo aby byl zničen jako symbol nežádoucí víry. Dýmky z méně cenných materiálů – dřeva, kamene nebo hlíny – naopak žádnou takovou ochranu neměly a byly vnímány pouze jako nástroj domorodého náboženství, které bylo potřeba vymýtit. Paradoxně tak přežily právě ty nejluxusnější kusy, zatímco běžněji používané a možná řemeslně cennější dýmky z organických materiálů zmizely beze stopy.
Proč indiáni rytiny vyobrazující zvířata umisťovali právě na katlinit a tropická dřeva, a ne na jiné dostupné materiály?
Katlinit, měkký červený kámen pojmenovaný po prvním evropském popisovateli, se dá poměrně snadno opracovávat ostrými nástroji i bez kovového nářadí, což umožňovalo detailní a jemné rytiny bez rizika, že se materiál rozštípne. Tropická dřeva byla zase dostatečně hutná a jemnozrnná na to, aby udržela ostré linie rytiny, a zároveň odolávala teplu a vlhkosti při samotném kouření. Volba materiálu tak nebyla jen estetická, ale odpovídala tomu, co technika rytí a následné praktické použití dýmky vyžadovaly.
Proč mají indiánské dýmky míru (kalumety) místo klasické troubele topůrko připomínající tomahavk?
Spojení dýmky s tvarem tomahavku odráželo dvojí roli, kterou tyto velké obřadní kusy plnily – při mírových jednáních sloužily jako symbol důvěry a společného kouření mezi kmeny, zatímco tvarová podobnost se zbraní připomínala, že mír je vždy jen jednou z možných alternativ k válce. Delší, masivnější konstrukce navíc odpovídala účelu kalumetu jako kolektivního, ceremoniálního předmětu určeného k předávání mezi více účastníky obřadu, na rozdíl od osobní dýmky jednoho kuřáka. Velikost a tvar tak nesly symbolickou váhu jednání, kterého se dýmka účastnila, ne jen praktickou funkci kouření.
