Z jakých materiálů může dýmka být?

Dýmky a fajfky nejsou jen ze dřeva. Máme pro vás stručný soupis nejrůznějších materiálů, ze kterých lze vyrobit.

Není dřevo jako dřevo

Nejlepším materiálem pro výrobu dýmky je kořen vřesu bílého, bruyér. To se dozvíte jak od profesionálních dýmkařů, tak od těch amaterýských, kteří si radí na internetových diskuzích. Dýmkaři si toto dřevo oblíbili kvůli jeho tvrdosti a odolnosti vůči zkysnutí, kterému podléhají jiné dýmky. Kromě toho je bruyér velmi odolný vůči ohni a to především díky vysokému obsahu minerálních látek. Bruyér se dobře leští a opracovává, a tak si s ním mohou dýmkaři vyhrát a vytvořit z každé dýmky unikátní umělecké dílo.

Není to ale jen bílý vřes, ze kterého můžete vyrobit dýmku, která bude sloužit. Vybrat si můžete z celého ovocného sadu. Oblíbené je například dřevo třešně nebo švestky, zejména u amatérských dýmkařů. Nutno ale podotknut, že co se kvality týče, bruyér nepředčí.
 

Pěnovku si nakouřil i pan Vorel

Jak asi vypadala pověstná pěnovka, kterou si v povídce Jana Nerudy nakouřil pan Vorel? Sněhobílé (alespoň ze začátku kouření) dýmky, kterým se přezdívá pěnovky, patří k nejdražším druhům dýmek. Pěnovky nemají nic společného s pěnou a vyrábí se z nerostu hydrosilikátu magnézia těženého v Turecku. O něm si dříve lidé mysleli, že je zkamenělou mořskou pěnou. Nerost navíc pohlcuje část škodlivin v kouři, a tak je kouření méně škodlivé.
 

Porcelán, hlína a sádra jako materiál pro dýmku?

Porcelánovým dýmkám bohužel chybí výhoda pěnovek a sice, že pohlcují škodliviny v kouři. Dýmka se také rychle přehřeje, a tak rychle její kouření končí. Pro sběratele jsou ale porcelánové dýmky opravdovým úlovkem. Méně oblíbené pro sběratelství jsou pak hliněné dýmky, které jsou svým tvarem a zdobením velmi jednoduché. Jsou také velmi křehké a rychle nasakují dehet. Hlína ale patřila k prvním materiálům, ze kterých se dýmky vyráběly, a tak rozhodně stojí za tuto krátku zmínku.

A co sádrová dýmka? Ta byla takovým předchůcem vodní dýmky, dnes tak oblíbené v nejrůznějších čajovnách. Právě dýmky ze sádry se totiž v 19. a 20. století zapůjčovaly například v kavárnám zákazníkům.