Z jakých materiálů může dýmka být?

Dýmky a fajfky nejsou jen ze dřeva. Máme pro vás stručný soupis nejrůznějších materiálů, ze kterých lze vyrobit.

Není dřevo jako dřevo

Nejlepším materiálem pro výrobu dýmky je kořen vřesu bílého, bruyér. To se dozvíte jak od profesionálních dýmkařů, tak od těch amatérských, kteří si radí na internetových diskuzích. Dýmkaři si toto dřevo oblíbili kvůli jeho tvrdosti a odolnosti vůči zkysnutí, kterému podléhají jiné dýmky. Kromě toho je bruyér velmi odolný vůči ohni a to především díky vysokému obsahu minerálních látek. Bruyér se dobře leští a opracovává, a tak si s ním mohou dýmkaři vyhrát a vytvořit z každé dýmky unikátní umělecké dílo.

Není to ale jen bílý vřes, ze kterého můžete vyrobit dýmku, která bude sloužit. Vybrat si můžete z celého ovocného sadu. Oblíbené je například dřevo třešně nebo švestky, zejména u amatérských dýmkařů. Nutno ale podotknout, že co se kvality týče, bruyér nepředčí.

Pěnovku si nakouřil i pan Vorel

Jak asi vypadala pověstná pěnovka, kterou si v povídce Jana Nerudy nakouřil pan Vorel? Sněhobílé (alespoň ze začátku kouření) dýmky, kterým se přezdívá pěnovky, patří k nejdražším druhům dýmek. Pěnovky nemají nic společného s pěnou a vyrábí se z nerostu hydrosilikátu magnézia těženého v Turecku. O něm si dříve lidé mysleli, že je zkamenělou mořskou pěnou. Nerost navíc pohlcuje část škodlivin v kouři, a tak je kouření méně škodlivé.

Porcelán, hlína a sádra jako materiál pro dýmku?

Porcelánovým dýmkám bohužel chybí výhoda pěnovek a sice, že pohlcují škodliviny v kouři. Dýmka se také rychle přehřeje, a tak rychle její kouření končí. Pro sběratele jsou ale porcelánové dýmky opravdovým úlovkem. Méně oblíbené pro sběratelství jsou pak hliněné dýmky, které jsou svým tvarem a zdobením velmi jednoduché. Jsou také velmi křehké a rychle nasakují dehet. Hlína ale patřila k prvním materiálům, ze kterých se dýmky vyráběly, a tak rozhodně stojí za tuto krátkou zmínku.

A co sádrová dýmka? Ta byla takovým předchůdcem vodní dýmky, dnes tak oblíbené v nejrůznějších čajovnách. Právě dýmky ze sádry se totiž v 19. a 20. století zapůjčovaly například v kavárnách zákazníkům.

Často kladené otázky o materiálech pro výrobu dýmek

Co znamená, že bruyér je odolný vůči ‚‚zkysnutí‘‘, a proč je to u dýmky tak důležité?

Zkysnutím se v dýmkařství označuje stav, kdy dřevo hlavičky postupně nasákne kondenzát z hoření tabáku a začne uvolňovat nepříjemnou, kyselou pachuť do kouře – u měkčích nebo méně kvalitních dřevin je to běžný problém po delším používání. Hustá a pórovitá struktura bruyeru dokáže vlhkost lépe zadržet a postupně ji odvádět, aniž by se v ní usazovaly zapáchající zbytky spáleniny. Díky tomu si dýmka z bruyeru zachovává čistou chuť kouře i po letech pravidelného kouření, zatímco dýmky z méně vhodných materiálů je potřeba častěji čistit nebo dříve vyměnit.

Jak dokáže pěnovka pohlcovat škodliviny z kouře a proč to jiné materiály neumí?

Hydrosilikát magnézia, ze kterého se pěnovky vyrábějí, má přirozeně pórovitou a savou strukturu, díky níž je schopen do sebe během kouření nasávat část dehtu, nikotinu a vlhkosti obsažené v kouři dřív, než se dostanou ke kuřákovi. Právě tato nasákavost je zároveň důvodem, proč pěnovka postupně mění barvu ze sněhobílé do medově zbarvené – jde o viditelný otisk toho, co dýmka z kouře zachytila. Tvrdší a hutnější materiály jako porcelán nebo kov naopak žádnou podobnou pórovitost nemají, a tak kouř propouštějí bez filtrace.

Proč se sádrové dýmky v minulosti v kavárnách půjčovaly, místo aby si je hosté nosili vlastní?

Sádra je levný a snadno tvarovatelný materiál, takže výroba jednoduchých dýmek pro jednorázové nebo krátkodobé použití byla velmi levná – podnik si mohl dovolit mít jich k dispozici více, aniž by šlo o velkou investici. Zapůjčování navíc odpovídalo dobovému společenskému rituálu kouření v kavárnách, kdy dýmka nebyla nutně osobním vlastnictvím, ale součástí vybavení podniku podobně jako například nádobí. Křehkost a nízká odolnost sádry přitom nevadila, protože se počítalo s tím, že dýmky budou po čase opotřebené nebo poškozené vyměněny za nové.