
Jaký je rozdíl mezi dýmkou, fajfkou, čibukem a lulkou?
Rozdíly mezi dýmkou, fajfkou, lulkou a čibukem najdeme jak v původu těchto slov, tak v praktickém využívání tohoto náčiní ke kouření.
Rozdíly v podobě a využívání dýmek
Jak se liší konstrukce klasické dýmky od lulky a čibuku?
Dýmky se nejčastěji vyrábí ze dřeva, které je ohnivzdorné. Můžete se ale setkat i s hlavičkami vyrobenými z jiných materiálů, třeba z porcelánu. Do této hlavičky dýmky, ze které ústí troubel s náústkem, napěchujete kuřivo, obvykle právě dýmkový tabák.
Lulku nebo také čibuk bychom mohli označit za druh dýmky. Liší se především ve vzhledu, kdy lulka či čibuk mají mnohem delší troubel, jejímž ústí pak vdechujete tabákový dým.
V čem spočívá největší rozdíl mezi dýmkou a skutečnou fajfkou?
Často se můžete setkat se zaměňováním dýmky a fajfky. Nutno podotknout, že se jedná o chybné zaměňování. Troubel fajfky je dlouhá a svislá, ve spodní části je pak velmi ohnutá opět vzhůru, téměř o 180 stupňů. Kromě tohoto specifického tvaru poznáte fajfku na první pohled i podle jejího zdobení. Často mají také na hlavičce sklopné víčko.
Tak schválně, co používal bájný Krakonoš?

Původ slov dýmka, fajfka, lulka nebo gypsovka
Jaká je jazyková historie a význam názvů tradičního kuřáckého náčiní?
A protože rozdíly mezi kuřáckým náčiním nejsou jen v praktickém využívání a tvaru, nabízíme vám i stručný pohled do původu slov.
Z jakého indoevropského kořene vzniklo české slovo dýmka?
Původně praslovanský výraz, se vyvinul do dnešní podoby českého slova dýmka. Jeho indoevropský kořen znamená dýchat nebo vanout. A tento stejný kořen -dheu- mají i další česká slova jako duch, duše nebo dech. Sami jistě uznáte, že slovo spojené s dýcháním opravdu sedí na toto kuřácké náčiní.
Jak se do naší řeči dostala fajfka a jaký má dnes přenesený význam?
Jako hodně hovorovějších výrazů, které dnes používáme, se k nám i fajfka dostala z němčiny. Die Pfeife se tak díky počeštění stala fajfkou. A kromě kuřáckého náčiní se s fajfkou můžete setkat, když například splníte nějaký úkol, který si takříkazíc odfajfkujete.
Proč se hliněným dýmkám říká gypsovky a odkud toto označení pochází?
Za zajímavě znějící synonymum kuřáckého náčiní můžeme považovat také gypsovku, která vypadá, jakoby byla vyráběná ze sádry, gypsu. Materiálem těchto dýmek byla ale bílá hlína. Samotné slovo gyps k nám přišlo původně až z řecka a latiny, kde říkali gypsum právě sádře.
Často kladené otázky o historii a druzích dýmek
Co podle historických zobrazení a pohádek vlastně kouřil Krakonoš – dýmku, nebo fajfku?
Bájný pán hor Krakonoš bývá tradičně zobrazován s pravou, dlouhou mysliveckou fajfkou (v podkrkonošském nářečí se jí říkalo také „gula“). Ta přesně odpovídá popisu v článku – má dlouhou svislou troubel, porcelánovou hlavičku s malovaným motivem hor či zvěře a typické kovové sklopné víčko, které chránilo žhavý tabák před horským větrem a sněhem.
Vyžadují zmiňované historické „gypsovky“ z bílé hlíny jinou péči než běžné dřevěné dýmky?
Ano, hliněné gypsovky mají zcela odlišné vlastnosti. Hlína na rozdíl od dřeva (briaru) neabsorbuje kondenzát do své struktury, ale pohlcuje ho čistě povrchově a extrémně se zahřívá. Čistí se vypálením v otevřeném ohni nebo v žhavém popelu, čímž se usazený dehet vypálí a dýmka získá zpět svou původní sněhobílou barvu. Jsou však velmi křehké a náchylné k rozbití při pádu.
Jaký je historický původ čibuku a čím se lišil od evropských dýmek?
Čibuk (z tureckého çubuk) pochází z Blízkého východu a Osmanské říše. Na rozdíl od kompaktních evropských dýmek mohl mít čibuk dřevěnou troubel dlouhou až dva metry, často omotanou drahými látkami. Takto extrémní délka sloužila k tomu, aby se horký tabákový kouř stihl při dlouhé cestě do úst dokonale ochladit, a kuřák mohl mít hlavičku dýmky položenou na zemi daleko před sebou.



