Víte, kde se vzaly v českých zemích dýmky a kdo s jejich výrobou začal jako první? Počátky výroby dýmek za císaře pána
Ve světe je znali už tisíce let a i vlastně i u nás, v českých zemích. S rokem
1842 ale přišel rozvoj jejich výroby a prodeje. A to právě v
Proseči u Skutče. Dva muži - Antonín Pešina a Filip Švec - začali s výrobou dýmek v Proseči. S pruskou armádou se nejdříve dostali do Kladska, kde se tomuto řemeslu naučili od českých přistěhovalců a po návratu domů do Proseče začali dýmky vyrábět sami. A o dýmky byl zájem. Proto se řemeslu dařilo a začalo se rozvíjet. Pešina tak o pár let později přidal k nástrojovému vybevení šlapací soustruh.
Ve Vídni byla populárním materiálem pro výrobu dýmek bílá hlína.
V Proseči ale nejčastěji vyráběli dýmky ze dřeva javoru, olše nebo hrušky. A jak se řemeslo rozvíjelo, zdokonalovala se i technika povrchové úpravy dýmek. Dřevo bylo vyhlazování
smirkem nebo pemzou a na povrch nanášeli šelakovou polyturu, která zachovávala barvu dýmky a pomáhala tak k její delší životnosti. Od roku 1860 se pak dýmky zdobily řezbou. Až do roku 1880 se tak tato výroba dýmek, kterou se zabývalo asi 200 obyvatel Proseče, rozvíjela v malých dílnách dýmkařů, pasířů, soustružníků a řezbářů.
Z dílny do továrny na dýmky
Právě ale s rokem
1880 se dýmkařství začal více zajímat podnikatel Bernard Koppetle, který založil dílnu pro asi třicet dělníků. Nezaměřovali se jen na výrobu dýmek pro české země, ale brzy začali vyvážet i do celé monarchie. K podnikání jsou ale potřeba peníze a často také dobré vztahy s těmi správnými lidmi. A tak už
začátkem dvacátého století byla s původní dílny pro třicet zaměstnanců továrna, která dýmky vyráběla strojově. Dýmkařský boom se nezastavila ani první světová válka. V okolí Proseče ve třicátých vyrábělo asi 600 lidí na 500 druhů dýmek.
A tím dýmkářská historie v Proseči neskončila. V Proseči jste mohli najít kolem roku
1950 celkem 4 dýmkařské továrny, do kterých se soustředila veškerá výroba dýmek v tehdejším Československu. Místní jsou na svou historii náležitě pyšní, a proto dnes můžete navštívit přímo na náměstí Proseče
Muzeum dýmek.
Prosečské dýmkařství nesoustředí jen na výrobu pro ČR, ale přímo pro celý svět. Vždyť s dýmkami jsou spojeni i ti nejvýznamnější představitelé našeho státu a další slavné osobnoti: Karel Schwanzerberg, Dušan Klein, Stanislav Zindulka, Ferdinand Peroutka, Jan Werich neboFrantišek Filipovský. A nezapomínejme ani na pana Vorla, který si v povídce Jana Nerudy nakouřil pěnovku.
Často kladené otázky o původu dýmek v Čechách a na Moravě
K čemu sloužila šelaková politura na dřevěných dýmkách a proč prodlužovala jejich životnost?
Šelak je přírodní pryskyřice získávaná ze sekretu tropického hmyzu, která po nanesení na dřevo vytváří tenký, ale poměrně odolný ochranný film. Tento film chránil vybroušené dřevo dýmky před vlhkostí a potem z rukou kuřáka, díky čemuž dřevo méně praskalo a nerozpíjela se do něj barva. Zároveň politura zvýrazňovala přirozenou kresbu dřeva a dodávala povrchu lesk, takže plnila estetickou i ochrannou funkci zároveň – bez ní by dýmky ze zmiňovaného javoru, olše či hrušky mnohem rychleji ztrácely vzhled i pevnost.
Proč se veškerá výroba dýmek v Československu kolem roku 1950 soustředila právě do čtyř prosečských továren?
Poválečné znárodňování a centralizace průmyslu vedly k tomu, že drobní soukromí dýmkaři a menší dílny přestali existovat jako samostatné subjekty a jejich know-how i pracovní síla se sloučily pod státní podniky. Proseč měla už z předchozích desetiletí vybudovanou nejhustší síť zkušených řemeslníků a strojového vybavení v celé zemi, takže se stala přirozeným centrem, kam se výroba soustředila namísto zakládání nových provozů jinde. Tato koncentrace zároveň zajistila kontinuitu tvarů a technik, které region proslavily už za Rakouska-Uherska.
Co znamená zmínka o ‚‚panu Vorlovi‘‘, který si v Nerudově povídce nakouřil pěnovku, a proč se dýmky spojují s osobnostmi jako Jan Werich?
Odkaz míří na jednu z Povídek malostranských Jana Nerudy, kde je dýmka vylíčena jako výrazný charakterový atribut postavy – tehdy totiž typ a opotřebení dýmky leccos vypovídaly o majiteli, jeho postavení i povaze. Podobně se dýmka stala součástí veřejného image řady známých osobností 20. století, protože kouření dýmky bylo spojováno s rozvahou, intelektem a určitou noblesou. Zmínka takových jmen vedle sebe tak ukazuje, že dýmka v české kultuře nikdy nebyla jen kuřáckou potřebou, ale i společenským symbolem, který pronikl do literatury i veřejného vnímání konkrétních osobností.
