Jak zapalovat doutník

Zapálit doutník opravdu neznamená jenom k němu přiložit plamen. Dobře a s péčí zapálený doutník vás v každém případě potěší, zato když jste jej zapálili špatně, máte po požitku. Nezáleží na tom, jestli používáte zápalky nebo zapalovač, i když zapalovač spaluje plyn docela rychle, rychleji než zapalovače cigaretové. Proto některé speciální zapalovače doutníků dnes rozžíhají dva plameny po sobě.

Většina obchodů s doutníky nabízí kuřákům dlouhé, pomalu hořící cedrové zápalky, jež poslouží velice dobře. Můžete si ale zrovna tak zapálit obyčejnou zápalkou, pokud neobsahuje moc síry nebo vosku. Nepoužívejte ale ploché zápalky, protože jsou chemicky impregnované.
Důležité je, aby byl doutník zapálen rovnoměrně a jeho chuť a vůni nenarušoval zdroj plamene. Je nutné dbát také na jeho uměřenou intenzitu. Doutník je nutné držet v horizontální poloze tak, aby se jej plamen jenom dotýkal. Pak pomalu doutník otočte, aby se pata ožehla i z druhé strany. Přibližte plamen na vzdálenost asi 12 mm od paty, pomalu z doutníku zatáhněte, udržujte jej vodorovně a dál jím otáčejte. Pata by teď měla začít žhnout. Jemně foukněte do žhnoucího konce, aby  jste se přesvědčili, že hoří rovnoměrně. Je to důležité, protože  jinak  by na  jedné  straně  hořel  rychleji než na druhé, a to by škodilo chuti, vůni i tahu celého doutníku a zároveň zvyšovalo pravděpodobnost, že zhasne.
Nikdy doutník nešlukujte, podržte jen kouř v ústech a potom vyfoukněte. Je potřeba říci, že starší, dobře vyzrálé doutníky hoří snáz než méně zralé. Zahřívat doutník po délce, jak to někdy vidíme ve filmech, není už dávno nutné.  Dříve to byla taková zvyklost, aby se odstranil přebytek lepidla, ale při výrobě dnešních doutníků se používá pouze rostlinné lepidlo bez chuti a zápachu.

Pro maximální požitek z doutníku,  který  byl správně zapálený, je  klíčově  důležité nepřehřívat náplň. Kuřte pomalu, příliš často netahejte a nevtahujte nijak násilně kouř. Tahání by mělo probíhat asi v minutových intervalech, aby doutník nevyhasl. Jemně kouřený doutník by měl vydržet až 45 minut podle toho, jak je velký. Při kouření dbejte o to,  aby  jste nezaslinili hlavu – nejenže to doutníku škodí na chuti, ale také to dost nepěkně vypadá. Když doutník přece jenom zhasne, setřepte všechen popel, zapalte znovu stejně jako předtím a doutník profoukněte, abyste jej zbavili zatuchlosti ze starého kouře. Znovu zapálený doutník chutná ostřeji, ale bývá to lepší než nic. Když jej totiž zapálíte až po delší době, můžete téměř jistě počítat s tím, že bude  chutnat  a  vonět  podstatně hůř.

K odstranění popela není potřeba žádné „típnutí“, popel odpadne při dohoření sám. Přestat s kouřením je nejvhodnější tehdy, když doutníku zbývá asi třetina délky. Doutník se nezamačkává, zůstal by z toho nevábný pach – nechte jej ležet v popelníku,  kde  eventuálně  vyhoří. Z dobrého doutníku zbude dlouhý souvislý sloupeček popela. Nakonec doutníkové špačky odstraňte, aby v místnosti nezůstal z kouře zatuchlý pach.